Další lekce na cvičáku

Zatímco o minulé výcvikové hodině jsem napsal, že nevybočila z výcvikového standardu, tentokrát musím Aki pochválit. Včerejší výcvik probíhal ve večerních hodinách pod umělým osvětlením a jakoby se tato téměř romantická atmosféra promítla i do Akirčina výkonu. Nacvičovali jsme řadu nových věcí a můžu říct, že snad poprvé jsem měl z výcviku dobrý pocit. Dost mě to překvapilo, neb se mi tentokrát do Kroměříže vůbec nechtělo a o to víc jsem byl nejen překvapen, ale hlavně potěšen. Cvičitelka nejdřív mezi námi chodila a otvírala deštník, pak si kopala míčem a posléze chrastila obří petkou naplněnou hřebíky. Aki se při všech činnostech narozdíl od některých jiných psů chovala naprosto perfektně, což v tomto případě znamenalo lhostejně a cvičitelky si vůbec nevšímala. Po této sekvenci jsme nacvičovali povely v úzce sevřeném kruhu s ostatními psovody a pejsky a i když tady to úplně stoprocentní nebylo, přesto byla Akirčina poslušnost na slušné úrovni. Po pauze na hru a krátkém zopakování povelů jako "sedni", "lehni" a "ke mně", přišla asi nejzajímavější část výcvikové hodiny. Přesunuli jsme se do sektoru, kde jsme měli poprvé vyzkoušet, jak budou pejsci reagovat na překážky. Cvičitelka nachystala nízkou překážku na přeskok, kladinu a tzv. "áčko", což je odhadem 1,6m vysoká překážka ve tvaru písmena "A". Nechci to dlouho popisovat, takže ve stručnosti. Kladinu zatím nezvládl žádný pejsek, což cvičitelka připisovala spíše špatné viditelnosti, ale já si myslím, že je to zatím asi ještě brzo. Další 2 překážky už se ale Aki podařily velice pěkně. Jako jediná zvládla přeskok bez zachycení packami o překážku a také jako jediná zvládla dvakrát "áčko". Zvlášť toho "áčka" si opravdu cením, protože se jí tam nejdřív zrovna moc nechtělo. Rozhodl jsem se ale, že jí půjdu příkladem a po mém vyběhnutí na překážku už se jako správný hovawart zkrátka logicky nemohla nechat zahanbit :-). Sečteno a podtženo - včerejší lekce na jedničku!